Květen 2008

.

16. května 2008 v 20:40
.

No není kouzelná?

11. května 2008 v 18:30 | Sunday
Ach mou krásně náladovu ironičnost vytrhl z nálady můj táta . Zase . Nevím proč, poslední dobou mi leze na nervy . Tak já na oplátku taky . Takže mě právě potkáváte v méně ironické tvořivosti (nebo něčem co se dá sotva tak nějak nazvat ). Ale budiž. Dokud jsme zdraví...
Je konec víkendu a mě už je to vlastně teď jedno . Teď na to mám právo. A skuhrejte si jak chcete . Úúúúplně všechno, aby jste věděli . Mí zfanatizovaní budoucí spolužáci (jsem zvědavá, jak se budou tvářit až se tohle doví...A oni se to doví, to mi věřte ) a i ty L. (ano, i ty ). A víš co? Na školní fotce tě zamaluju tmavě modrou barvou (ano tmavě modrou, protože vím, jak moc jí máš rád ) (no není kouzelná? ). A to všechno ostatní taky. Až na pár polehčujících okolností samozřejmě (nemůžu si hrát věčně na úúúúplně lhostejnou ). A jak by řekla má milovaná T. - když můžou oni, tak já taky .
A teď si dám do statusu AFK (away from the keyboard - kdyby náhodou - ) a budu vás ignorovat, pokud taky neposloucháte hodinu v kuse jednu písničku od Sunshine . A jestli to někomu dělá problém, ať si klidně brečí .
(Moje zkažená ironičnost mě začíná fakt dojímat. Mohlo to být ale i horší)
Sbohem

Možná že...

11. května 2008 v 18:04
Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima.
Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije.
Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.
(Směšné lásky, Milan Kundera)