Březen 2008

Romance pro křídlovku /zkráceno, upraveno/

31. března 2008 v 18:28 | František Hrubín
Vzhlížím ke hvězdám a kdykoli usrknu,
Stáhnou se všechny na mé rty.
Jsem k zbláznění živý.
Už dnes je mne víc
O deset, o dvacet, třicet let do budoucna.

Mezi čtyřma očima a několika počítači

29. března 2008 v 11:05 | Saturday
Tak jako joo, chtěla jsem se k vám vrátit a s radostí vám oznámit, že jsem živá a zdravá , protože vím, že jsem vám chyběla (a nemusíte předstírat, že ne...). Po přečtení několika komentářů jsem možná změnila názor, protože jsem asi ještě nevystřízlivěla (Kellny?! ) a myslím, že to má i špatnej vliv na mé bomba bláznivé já s básnickým mikrostřevem (nebo tak nějak ). Ale budiž .
Jako správný ironický a trochu naivní puberťák s pocitama nepochopení, méněcennosti a nutnosti vystupovat z řady přežívám svůj smutný osud být na tomto světě (och jak emo, nemá někdo ostrý klíčky od bytu? ) celkem obstojně . Přežila jsem záhadný telefonát s nejlepší kamarádkou mého kluka a přežila jsem i flirtování s drátem (Tess? Budem flirtovat s drátem ...Čááááu, dráte), židlí (čááááu, židle) a zdí (čááááu zeď ) a dalšíma . Dokonce je mezi nima i pár neidentifikovatelnejch předmětů (- čáááu Kubooo ). Pár věcí nechápu ani po dvou letech . Wáááu. Ale o tom mluvit nechci. Nepochopili by jste mě taky (ostatně jako vždycky).

Pane, vy jste taky narcis?

26. března 2008 v 21:17 | Wednesday
Myslím (a toho si važte), že každý má zkreslený představy o tom, kdo je vlastně Joey Lawrence , ale to je fuck, možná, že vážně miluju plešatýho čtyřicátníka . A taky se mi zdají ty písmenka nějaký menší , ale je tu i možnost, že vyčerpanost, dehydratovanost, spánkovej deficit, jedno a půl kafe a svit obrazovky dělají své (svit obrazovky ... ehm?! V ,,mém světě,, má i obrazovka vlastní východ a západ a úsvit *zavřetejíhubu výraz* ). Blá, blá, blá...
Popojedeme dál . Všichni mě štvete. A slíbila jsem, že už nikdy neřeknu slovo maximální ... a klitoris . Od tý doby co se můj bratranec jmenuje Max a .. ehm neptejte se .
K obědu jsme měli vepřový maso...z prášku . A rejži. Z prášku . A vás to jistě určitě zajímá stejně tolik, jakože mám novej námět na komix a nový téma na povídku a nový plány na pátek . A ,,Jo,, je ta nejdebilnější odpověď na světě a .. jak vypadá Joey Lawrence? Z prášku . Z prášku . Z prášku. Fuj .
Taky jsme řešili naší narcisovou teorii. Teda ona vlastně není naše . A rozhodně není o narcisech . A kovbojky jsou fajn.... . Jdu si pro kafe, lezete mi na mozek .

Nový článek a další neštěstí

25. března 2008 v 15:25 | Tuesday
Je 25. března a venku zase sněží . A jediná pozitivní věc na tomhle dni je, že Joey Lawrence je zatraceně sexy a pořád naživu . Slint...
Byla jsem u B. Má rozpáranou ruku . Teda teď už ne. Má zelený stehy . Je to nadměrně fajn, protože to je její oblíbená barva. , ale nemůže pít alkohol.....B. je v podstatě šťastnej člověk .
Dneska jsme měli kratší den takže jsem vyrazila vstříc našemu velkoměstu s plánem kreslit si na koberečku klacíkovské čajovny . . Proč mi nikdo neřekl, že čajovna není v provozu? . Můj oblíbený podnik (prej už je zavřená přes tři měsíce ). Budu si muset najít lepší místo ke kreslení . Vylučovací metodou jsem zjistila, že je lepší nehledat, nebo nekreslit ... uhm. Asi budu alkoholik .
Je 25. března a já vyjedla všechny červený medvídky ...a Joey Lawrence zůstává sexy i po dvou lahvích...višňový cappy . Sbohem.

A tak různě...

23. března 2008 v 23:22 | Sunday
,,Vot´s d fak,,
Hele vole s Kiki jsme tancovali na bednách . Bylo to fajn (přežili jsme to pět minut maximálně hardcore). Zkoušel se na mě nalepit hokejista v bílým tričku. Nedala jsem se. Ne, díky . Nevadíí. Bylo to šukézní .
Nechápu mezilidský vztahy . Asi se už ani neřadím do mezilidí . Nevadíí. Je mnohem pravděpodobnější, že pochopím fyziku než mužskej mozek . Kdybych se snažila pochopit jejich mozek, možná bych i slavila takovej stupidní svátek jako jsou Velikonoce . Ale neslavím. Uf .
Denny je fajn pes . Sbližovali jsme se, zatímco si šel Š. pro mobil do auta . Dala jsem Dennymu gumovýho medvídka . Myslím, že jsem mu sympatická . Zbytek balíčku jsem tam nechala . Aby si je na památku pověsili na zeď (v tuhle chvíli už jsou snědený ).

Not Now

22. března 2008 v 19:13 | Saturday
Vím a chápu, pro některý to možná bude slabá sračka a pro některý ne-jejich styl , některým se asi nebude chtít čekat na dlouhou předehru a někdo z vás možná ani nestiskne play . Ale já mám k týhle písničce větší citovou vazbu než si myslíte .

Tu a tam

22. března 2008 v 10:41 | Saturday
Bré jitro. Všem . Všem, kterým se ve tři ráno nesnažilo dovolat neznámé číslo (samozřejmě to číslo není tak neznámé , je neznámé pro vás a já vám závidím že ho neznáte, protože to nejste vy, které to vzbudilo VE TŘI RÁNO . Kurva) a pro všechny, kterým nepřišla v ranních hodinách nepříjemná sms a všem, kteří se u snídaně nemuseli dívat na dokumentární film o žraní mravenců (mravenci jsou fakt bestie a ... ten ovladač prostě ležel moc daleko ). A prostě všem . (Asi to teď vypadá, že u mě je už všechno ztraceno, ale .... ne , dnešek mi nezkazíte vážení , ani vy, ani diskanti v bílým tričku. Mu-he-he-hu-ha-hé ).
Táta řekl, že jsem žiravina. Znova . Dal mi pěstí do ramene a do ruky dvě stovky . Prej mám pozvat Miloše na kofolu . Fajn. Bylo to celkem vtipný .
Jsem na sebe dneska docela zvědavá . Jestli neztrapním T., K., M. nebo Š. budu fakt šťastná . Pokud mě vůbec někdo pustí dovnitř . Asi se ožeru z Jupíků . Nebo radši ne .
Konec hlášení.
Věčný svit neposkvrněné mysli.

Jeden silně optimistický

20. března 2008 v 11:29 | Thursday
Podávám opět pravidelně nepravidelné informace o mém ubohém pubertonoidně prožraném životě . Ano ten očekáváný okamžik je znovu tu, takže moji čtenáři si zase můžou (ne)přijít na své . A to je co_ol .
S Nathy a Kiki jsme dneska ,,přenocovaly,, u Tess . Když jsem tam šla, netušila jsem, že z dva a půl litru čokoládový zmrzliny nám polovina zbyde a že moje chutě se tak rychle budou měnit z extra velkýho balení chipsů na 300 gramovou milku v nové edici . Jsem asi těhotná . Nebo nenažraná . Mu-he-he . Za devět hodin jsem do sebe stačila narvat tři kafe a je mi fajn . Má hyperaktivita stoupla na neúnosný stupeň, což je zvláštní když vezmu v ohled, že jsem šla spát ve čtvrt na šest a vstávala o půl devátý (silně na pohodu , ale pššt).
A teď ...tady všude řve hudba a já mám cuky, který mi našeptávají - ,,Běž tancovat, dokud se nikdo nedívá" . Buď je to tím kofeinem nebo těma lidma, každopádně je to fááákt fááájn pocit . Myslím, že by bylo ještě na místě se zfetovat nebo tak něco . Nadruhou stranu je to zvláštní věta od člověka (echm, echm ... emo hermafrodyta s hřebíkem v puse), kterej ani neví, jestli se heroin šňupe nebo píchá (obrazně řečeno ).
Božeee, ať mám takovouhle náladu pořád, prosíííím

Mám zaručenej recept na ...

18. března 2008 v 19:38 | Tuesday
,,Ano, jsem opravdu normální. Ne, nemůžu ti dát mou poslední Tatranku ke svačině". Chci říct, že na Tatranky jsem já háklivá víte? . Tudíž se nebudu dělit...s nikým . Chápeš ne?
Ve škole jsem strávila 3 hodiny z 8 . Zbytek jsem strávila na olympiádě z češtiny (mhhh zajímavý poznatek ). První co jsem si pomyslela, když jsem přišla o pět minut pozdě: ,,Tak tady jsem rozhodně auto nezaparkoval" . Ocitla jsem se ve společnosti ,,šprtů,, od pohledu a jejich názor na mě musel být: ,, Co to je za emařku s hřebíkem v puse?" (nebo aspoň tak nějak to bylo ). Samozřejmě, že ve skrytu duše doufám, že poslední místa se nevyhlašujou, nebo že byl alespoň někdo ještě horší než já (pokud je to vůbec možný). Tak klíd. Já jsem ta premiantka třídy , která se tam omylem dostala . Hahahá .
Mimochodem naše rodina mi neustále přináší nová šokantní zjištění . Nebudu to pitvat, navíc ten sníh před domem taky není nic příjemného (komunisti debilní, že bratře ). Je to takový krásný den ... akorát na sebevraždu . Nebo flirtováním s panem Sešitem Přírodopisu, co se na mě z podlahy usmívá už ... pfff ... skoro měsíc . Ehm, ne to ne, radši budu nadosmrti přírodopisná panna . No dobře, to by stačilo, jdu radši flirtovat třeba s krabičkou od kapesníčků, abych si připoměla, jak je život dojemnej .
No jo, vždyť já už mlčím ...

Stádium menopauzy

17. března 2008 v 21:26 | Monday
Usmívejte se, jsme ve světě roztomilých motýlků a malinkatých štěnátek . Všechno je to tak krásný . Na lidskou debilitu můžeme zapomenout a oddat se tónům rozkošného bezchybného světa . Nás ,,škodné,, odnese vítr a všechno bude lepší ... hahahá, teorie pana Namakané Bedny se mi celkem líbila . Sice se jemu asi nelíbil návrh kam si to má strčit ... . Menší výměna názorů proběhla (samozřejmě z někoho tak rozkošného se stala pěkná bestie...mám na tom asi podíl ). Holt neumím neříkat co si myslím a ... nikdy jsem nebyla nekonfliktní člověk . Mu-he-he
Cestou do školy jsem potkala Činjanga (samozřejmě to není pravé jméno, protože mongolská jména jsou po bližším ohledání nezapamatovatelná a nemožně dlouhá ). Na tom by nebylo nic zvláštního , protože po Klacíkově potkáte víc mongolského a vietnamského obyvatelstva (možná to bude i tím , že přeci jenom velkoměsto nejsme a našich tisíc a jeden obyvatelů... ehm ). Takže abych vás dostala do epicentra, když potkávám ráno pana Činjanga jak jde do školy, vychází pokaždé z jiného domu (vlastně je to celý naprostá blbost, myslím, že by jste mi měli přestat číst v hlavě , jen je to poznatek, o který jsem se s vámi chtěla podělit, takže teď asi vypadám jako ještě větší blbá drbna ). Z čehož vyplývá, že Činjang je buď promiskuitní , hodně bohatej , nebo nám někdo obléhá město ... nebo dalších x východisek s vysvětlením .
Nevadí, není problém . L. se mě dneska ptala, na co jsem ráno nesla do školy tu krabici od bot (zvláštní, že by v ní byly boty? ). Odpověděla jsem, že kvůlu dobrému pocitu, že se konečně držím za ruku se skutečnou bednou . L. spadla ze židle (což nechápu, protože na tom nebylo nic vtipného ani šokantního )...